Nejen správně zvolený průřez kabelu a pojistky tvoří napájecí kabeláž jako celek. Je potřeba počítat i s nějakým tím příslušenstvím. Vezmeme to od těch praktičtějších věcí.

Mezi ony praktické věci patří určitě rozvodný blok. Ten si můžeme představit jako „rozdvojku“ pro napájení. Tradičně se používá pro rozbočení napájecí větve, pokud sestava obsahuje dva a více zesilovačů. Před nákupem rozvodných bloků doporučuji nakreslit, a to nijak odborně, alespoň základní elektrické schéma tužkou na papír a tak zjistit, jaké rozvodné bloky budou potřeba. Většinou půjde rozvodné bloky s jedním vstupem s velikostí úměrné průřezu napájecí kabeláže a počtem výstupů potřebných dle počtu zesilovačů. Mějte na paměti, že rozvodné bloky se většinou pořizují v páru (pro plus i pro minus).

Existují i rozvodné bloky se vstupem pro obě polarity, ty bývají ale dražší. Pojistkové rozvodné bloky mají ve výbavě i integrované terminály na pojistky, které jistí kabeláž po změně průřezu a větší délce než 40cm (doporučená hodnota pro jištění kabelu při změně průřezu).

Dutinky. Jaké to mocné slovo. Je to jako Jára Cimrman a Yeti. Každý o nich mluví a skoro je neviděl. Jsou určitě neodmyslitelnou součástí v instalacích autohifíků, kteří rádi dotahují detaily do konce. Dutinka v napájecí kabeláži pomůže jak v pevnosti spoje, například pokud je spoj namáhán ohybem, tak i dokonalejším elektrickým spojem. Každý z nás to jistě zažil, kdy červík v rozvodném nebo pojistkovém bloku svým zářezem ustřihl podstatnou část vláken ve vodiči. Roztřepená vlákna u konce izolace mohou v některých případech také udělat celkem neplechu.

Jak to vypadá při vložení odizolované části vodiče do dutého terminálu s červíkem jde vidět na tomto vyobrazení. Červík někdy bývá pěkně hluboko, ve většině případů až na doraz, roztřepené a ustřižené vlákna kabelu jsou prakticky všude.

Při použití dutinky se kabel jen stlačí, dutinka se tlakem červíku roztáhne a přilne většinou plochy do dutiny terminálu. Případné roztřepené konce kabelu se schovají do dutinky, červík se samotným kabelem není prakticky v kontaktu.

Kapacitor. Také magické slovo. Většinou označován špatně jako kapacitátor. Takže ještě jednou, kapacitor (od slova kapacita). Jsou dva nesmiřitelné tábory autohifíků. Jedni na něj nedají dopustit nebo ho doporučují, ti druzí ho zatracují. Kapacitor není vlastně nic jiného, než velký kondenzátor. Ten má z povahy věci dočasně uchovat elektrický náboj. Aby ho mohl vydat, musí ho nejdříve vzít z autobaterie. Kapacitor tedy rozhodně není zdroj elektrické energie, ale je dobrým pomocníkem při vyrovnávání lehkých proudových špiček při poklesech napětí a také dobře funguje jako filtr v napájecí části (hvízdání alternátoru, rušení od jiných spotřebičů v autě).

Činnost kapacitoru by se dala teoreticky a velmi obecně ilustrovat asi takto:

Zapojení kapacitoru je velmi jednoduché avšak vyžaduje trochu pozornosti. Kapacitor zapojujeme vždy při odpojeném napájecím kabelu u autobaterie a po jeho montáži a zapojení jej nabíjíme přes žárovku a to tak, že ji zapojíme mezi napájecí kabel, plus pól baterie. Žárovka se rozsvítí a intenzita svitu bude slábnout. Jakmile zhasne, je kapacitor nabitý a kabel můžeme zapojit na baterii. Přímé zapojení napájení při vybitém kapacitoru by mohlo vyvolat proudový náraz, který kapacitoru neprospívá (zkracuje minimálně jeho životnost).

Jen závěrem bych dodal, že jen opravdu kvalitní kapacitor má smysl. Veškeré laciné náhražky jsou jen kulatým voltmetrem, který dělá více škody jak užitku. Stačí do hledání zde na fóru zadat ono magické slovo „kapacitor“ a můžete čít od ledna až do silvestra J

Některé z vás bude určitě zajímat proč a jak zapojovat druhou baterii do napájecí větve. Toto téma si necháme otevřené pro další články. Nyní si od tématu napájení odpočineme a vrhneme se do tajů aktivu. Pokud by někdo měl námět na něco, co jsem v napájení kromě druhé baterie vynechal, nechť se ozve. Díky.

Miloslav Janda aka Milhauzz